Vážené kolegyně a kolegové,

v sobotu 25. července 2026 po 100 letech vyhasl život jednoho z posledních velikánů české urologie, který stál u zrodu tohoto oboru a jeho osamostatnění z lůna všeobecné chirurgie.

Pan profesor se narodil 29. května 1926 v Praze do rodiny praktického lékaře, což formovalo jeho další vývoj, a proto spolu se svým bratrem se stali také lékaři.

V ranném poválečné období po II. světové válce se odebral na studia lékařství do Hradce Králové, kde jako demonstrátor na anatomického ústavu vytvořil odlitky mozkových komor a bronchiálního stromu, které byly poté vzorem k segmentálním resekcím plic. Studia zakončil promocí v roce 1952 v Praze.

Následně nastoupil na gynekologii v Nymburce a stal se atestovaným gynekologem. V roce 1956 se přesunul do Kolína na tamní chirurgické pracoviště a tam získal atestaci z chirurgie. Následně získáním atestace z nového oboru urologie se stal i urologem a tomuto oboru zasvětil celý svůj další odborný život. V Kolíně založil urologické oddělení, jehož se stal prvním primářem. Rozvíjel zde urologickou endoskopii a dokonce už prováděl radikální cystektomie se střevní náhradou.

V roce 1968 přijal výzvu ke spolupráci od profesora Hradce a přešel do Prahy na 2. chirurgickou kliniku VFN a stal se členem jeho urologického týmu. Zde měl možnost rozvíjet i dětskou urologii.

Toto univerzitní pracoviště umožnilo profesorovi Šimonovi, jinak nemyslitelné, vycestování za železnou oponu do kapitalistického světa a stáže na předních evropských pracovištích. Z iniciativy profesora Hradce a profesora Zvary, slovenského pověřence pro zdravotnictví, a profesorů Grégoira, Lopatkina a Marbergera byla v Praze v roce 1975 založena Evropská urologická společnost (EAU), která měla za úkol spolupráci urologů obou politických bloků. Prof. Šimon se stal jedním z prvních jejích členů.

V roce 1975 přijal výzvu nového přednosty I. Chirurgické kliniky VFN profesora Baláše a přešel s ním na toto pracoviště a vedl zde urologické oddělení až do reorganizace pracovišť VFN v roce 1996. V tomto roce zaniklo urologické oddělení na I. chirurgii a profesor Šimon se svým týmem přešel na Urologickou kliniku VFN. Kde pracoval až do roku 1999, kdy ve svých 73 letech odešel do zaslouženého důchodu.

Celý jeho pedagogický a univerzitní život byl spjatý s dnešní I. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy. V roce 1990 se stal členem a v roce 1992 druhým polistopadovým předsedou akademického senátu 1. lékařské fakulty UK a zůstal jím do roku 1994, po čtyři volební období byl volen do Akademického senátu Univerzity Karlovy.

Jeho odborný život byl korunován mnoha oceněními, kterých se mu dostalo, např. medaile papeže Pavla VI a zlaté medaile Univerzity Karlovy. Byl též nositelem medaile Červeného kříže I. a II. stupně.

V jeho osobním životě, vedle vážné hudby, hrál i velkou roli sport. Na čemž mělo vliv i jeho celoživotní manželství s úspěšnou internistkou – kardioložkou MUDr. Jitkou Šimonovou (rozenou Hlaváčkovou), která byla i významnou reprezentantkou tehdejšího Československa v krasobruslení. S ní po celý svůj život aktivně lyžoval a hrál golf, ve kterém ještě ve svých 90ti letech vyhrával amatérské turnaje.

Panu profesorovi jsem osobně vděčen, jak na mě odborně a společensky působil od mého pobytu v „nultém“ ročníku, kdy jsem byl právě přidělen na jeho pracoviště na I. chirurgické klinice. Vedl mě již po čas mého studia medicíny a byl jeden z těch kdo mi již za studia umožnil mé první chirurgické a urologické „krůčky“. Jemu jsem vděčen za celé své odborné směřování a ve svém vysokém věku bedlivě sledoval odborný rozvoj našeho oboru, a to včetně robotiky, s kterou jsem měl možnost ho ještě seznámit.

Čest jeho památce!

Jeho věrný žák.

MUDr. Jan Schraml, Ph.D.

Přednosta Kliniky urologie a robotické chirurgie

UJEP, Ústí nad Labem

Dne 28. července 2026

Prof. Šimon jako lyžař v 70. letech minulého století

Prof. Šimon se svou manželkou na golfu v Karlových Varech v kolem roku 2000

Prof. Šimon ve věku 100 let