Karcinom penisu

image_pdfimage_print

Úvod

Karcinom penisu je zhoubný nádor a se svým výskytem 1/100.000 obyvatel za rok v Evropě a Severní Americe patří ve vyspělých zemích k poměrně vzácným onemocněním na rozdíl od méně rozvinutých zemí Jižní Ameriky, Asie a některých regionů Afriky, kde naopak představuje až 1-2 % všech zhoubných nádorových onemocnění (např. v Brazílii je výskyt udáván na 8,3/100.000 obyvatel za rok, v Ugandě se dokonce jedná o nejrozšířenější zhoubný nádor mužů). Prognóza tohoto onemocnění závisí na histologickém typu nádoru (na typu buněk, z nichž je složen) a také na míře jeho lokální progrese (do jaké hloubky roste). Nejčastěji se jedná o karcinom z dlaždicových buněk, jež tvoří až 95 % všech zhoubných nádorů penisu. Byla identifikována řada dalších histologických typů včetně smíšených forem, které mají různou prognózu. Kromě karcinomů může být penis vzácně postižen např. maligním melanomem (nádor z pigmentových buněk) nebo sarkomem (zhoubný nádor pojivové tkáně).

Rizikové faktory

Mezi hlavní rizikové faktory patří dlouhodobě zúžená a nepřetažitelná předkožka, neboli fimóza (11- až 16násobné riziko), kouření cigaret (5násobné riziko), chronický zánět předkožky a žaludu, HPV (lidský papilomavirus) infekce a výskyt anogenitálních bradavic,  fotochemoterapie v podobě ultrafialových A paprsků a aplikace psoralenu (např. při léčbě lupénky), mezi další méně zřetelné rizikové faktory patří nízký socioekonomický status, zahájení sexuálního života v útlém věku a promiskuita (3- až 5násobné riziko).

Prekancerózy

Mezi tzv. prekancerózy neboli změny na penisu, které samy o sobě nejsou zhoubné, ale ve zvýšené míře mohou ve zhoubný nádor přejít, patří tzv. penilní intraepiteliální neoplázie, tedy buňky se zhoubným potenciálem vyskytující se pouze v nejsvrchnější vrstvě pokožky penisu.

Karcinom penisu a HPV virus

Byla prokázána příčinná souvislost mezi HPV infekcí a karcinomem penisu, kdy virus (zejména podtypy 16 a 18) ovlivňuje buňky na genetické úrovni a u některých typů nádorů hraje klíčovou roli v procesu jejich vzniku, naopak s jinými vůbec nesouvisí. Byla prokázána vyšší míra 5letého přežití u nemocných s dlaždicobuněčným karcinomem, u kterých byla identifikována HPV infekce oproti nemocným bez nálezu HPV (93 % vs. 78 %). Dle studií přítomnost HPV naopak neměla vliv na výskyt metastáz či dopad na 10leté přežití.

Karcinom penisu a očkování proti HPV

Nebyla prokázána příčinná souvislost mezi výskytem karcinomu děložního čípku a karcinomu penisu, přestože výskyt obou je ovlivněn totožným virem. Nebyl prokázán ani vyšší výskyt karcinomu děložního čípku u partnerek mužů s karcinomem penisu. V současné době (II/2020) ve většině států neexistuje obecné doporučení k plošnému očkování mužů proti HPV infekci z důvodu odlišné rizikovosti tohoto viru v mužské a ženské populaci. Navíc také dosud nebyl vyhodnocen epidemiologický dopad očkování na ženskou populaci.

Diagnostika a léčba

Diagnostika spočívá v důkladném lékařském vyšetření genitálu a palpaci tříselných uzlin.  Nutná bývá diagnostická biopsie ložiska na penisu, kterou je možné provádět i při místním znecitlivění a následném histopatologickém vyšetření odebraného vzorku. K vyšetření možného metastatického rozsevu rizikových nádorů se doplňují další zobrazovací vyšetření (ultrasonografie tříselných uzlin, kontrastní CT plic, břicha a malé pánve, event. FDG PET/CT). Léčba bývá nejčastěji chirurgická, ale je možné lokálně aplikovat cytostatika či použít laser k odstranění drobných změn, event. nádor až do velikosti 4 cm ozářit. Rozsah a typ léčby odvisí od  rozsahu postižení penisu a dalších charakteristik nádoru a zahrnuje spektrum výkonů od obřízky s vyříznutím drobného ložiska na žaludu (a možným překrytím defektu kožním štěpem) až po amputaci celého penisu s vyústěním močové trubice na hrázi u pokročilých nádorů. Je vždy snaha provádět penis záchovné výkony, které méně zhoršují kvalitu života nemocných, avšak nikoli na úkor radikality, tedy aby bylo zajištěno kompletní odstranění nádoru.

Součástí diagnosticky a léčby karcinomu penisu je vždy řešení také tříselných lymfatických uzlin, do kterých karcinom penisu metastazuje nejčastěji. Prvním krokem je vždy pohmatové vyšetření uzlin. Metastaticky postižené uzliny jsou zvětšené a hmatné a pak je nutné uzliny kompletně odstranit (radikální lymfadenektomie), tento výkon je zatížen vysokým výskytem pooperačních komplikací (otok dolní končetiny a genitálu, mízní sekrece z rány). V případě že nádor je vysoce rizikový, tedy je pokročilý nebo má nepříznivé patologické charakteristiky, je nutné i nezvětšené uzliny vyšetřit histologicky. Za tímto účelem jsou prováděny méně invazivní výkony spojené s malým rizikem komplikací a dobrou výpovědní hodnotou. Modifikovaná inguinální lymfadenektomie, při které se z krátkého řezu odebírají pouze uzliny s největším rizikem přítomnosti nádoru, nebo dynamická biopsie sentinelové uzliny, kdy se do oblasti nádoru aplikuje radioaktivní látka, která se lymfatickými cévami dostává do první spádové uzliny v třísle a je zde poté pomocí gamakamery přesně lokalizována a následně odstraněna a odeslána k histopatologickému vyšetření. Některá pracoviště ve snaze snížit výskyt pooperačních komplikací provádějí radikální inguinální lymfadenektomii laparoskopicky. Dle rozsahu postižení tříselných uzlin se následně provádí operační odstranění i pánevních uzlin (opět otevřeně nebo laparoskopicky). Při zjištění rozsáhlejšího nádorového postižení lymfatických uzlin je po operaci podávána chemoterapie, u pokročilých stádií může předcházet samotný operační výkon. Po operaci je pacient pravidelně sledován po dobu minimálně 5 let.

Kvalita života po operaci

Dopad na sexuální život je přímo úměrný rozsahu operace. Nejlepších výsledků bylo dosaženo u minimálních chirurgických výkonů. Např. dle dostupných studií u pacientů, kteří podstoupili glansektomii (odstranění žaludu), byly sexuální funkce zcela obnoveny u 75 % mužů. Po parciální amputaci penisu byly sexuální funkce plně obnoveny u 33 % mužů.

Závěr

V případech, kdy je karcinom penisu zachycen včas, bývá až na výjimky dobře léčitelným onemocněním, na rozdíl od pokročilých nádorů s postižením spádových mízních uzlin, u nichž je prognóza nepříznivá. Z tohoto důvodu není ostych na místě a v případě jakékoli pochybnosti je časná návštěva lékaře nezbytná.

Autor:

MUDr. Alexandra Jarošová (Urologické oddělení, Nemocnice Frýdek-Místek)

MUDr. Tomáš Ostárek (Urologické oddělení, Městská nemocnice Ostrava)

MUDr. Zuzana Seifriedová (Urologická klinika FN Olomouc)

Supervize: MUDr. Ivan Trávníček, Ph.D. (Urologická klinika FN Plzeň)

 

Publikováno: 6. 12. 2020

Zlínský kraj Moravskoslezký kraj Olomoucký kraj Jihomoravský kraj Pardubický kraj Královehradecký kraj Vysočina Jihočeský kraj Středočeský kraj Liberecký kraj Ústecký kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj

Síť
urologické péče

Sponzoři

Platinový partner

Stříbrný partner

Stříbrný partner

Stříbrný partner

Stříbrný partner

Stříbrný partner

Stříbrný partner

Bronzoví partneři

Oficiální partneři